Annin příběh

ZPĚT

Nejsem ten typ člověka, kterého si představuju jako typického dobrovolníka. Nejsem zcestovalá. Nejsem akční. S lidmi to neumím a s dětmi už vůbec ne. V životě jsem sama neorganizovala nic většího, než školní výstavku.

I když dobrovolnická služba dokáže změnit život, nového člověka ze mě neudělala. Ale ukázala mi, jak daleko dokážu dojít jako já sama:

Že dokážu být zodpovědná za skupinu mladých grafiťáků a nenechat si od nich všechno líbit.

Že dokážu v noci v lisabonském hostelu vyřešit problém se špatně zarezervovaným pokojem.

Že i já se můžu cítit dobře na párty, pokud na ní jsou ti správní lidé - ti, které znám a mám je ráda.

Můj dobrovolnický rok nebyl dokonalý, ale měla jsem štěstí na místo, zemi, ale hlavně na organizaci plnou fajn lidí, kteří nás dokázali vždycky podpořit. (Roter Baum Berlin - doporučuju!)

Byl můj dobrovolnický rok dokonalý? To sotva. Nejlepší rok mého života? Doufám, že ne! Ale určitě stál za to.

Anna